1. ledna 2015

Jak na Nový rok...

Tak a je to. Máme tu nový rok a s ním také po delší době nový článek :-)

Rok 2014 pro mě byl v několika věcech přelomový: úspěšně jsem ukončila magisterské studium (a s ním téměř bezstarostný studentský život, ach) a nastoupila na plný úvazek do práce. No, je ze mě velká holka.

Taky jsem trochu víc změnila svůj styl oblékání. Džíny nenosím ven už dlouho (jen na doma) a potkat mě tak lze jen v černých, šedých, modrých či jinak barevných kalhotách. Ale v uplynulém roce jsem začala víc nosit košile či halenky (místo jednobarevných triček) a hlavně sukně a podpatky.

Myslím, že jsem si našla víc času na knihy. To konec konců brzy poznáte. Na spoustu jiných věcí jsem si ale bohužel čas nenašla. První polovina roku byla náročná kvůli diplomové práci a státnicím, podzim a předvánoční čas zase kvůli práci. Ale snad už to bude jen lepší.

Když se ohlédnu, vidím samozřejmě spoustu promrhaného času a nedokončených věcí... Ale od toho tu máme nový rok :-)

8. října 2014

Gliss Kur Hair Repair - zázrak pro zacuchané vlasy

Když mám mokré vlasy, dost se mi cuchají, a to přestože používám Tangle Teezer. Češu si vlasy jen po umytí - tedy cca jednou za tři dny. A není to proto, že jsem líná - prostě čím častěji se češu, tím krepatější vlasy mám. Neučesané vypadají líp - fakt. No a i když se češu průměrně dvakrát do týdne (po tom mytí), ztrácím při téhle činnosti neskutečné množství vlasů (nebo jejich částí, když se přetrhnou, že). Takže abych se dostala k tématu: při česání mokrých vlasů po umytí si jich vždycky kvůli jejich cuchání spoustu zbytečně vytrhnu nebo zničím. Kondicionér fakt nepomáhá. A víte, co pomáhá? Tohle:



Já jinak s Gliss Kur nemám dobré zkušenosti (šampon a kondicionér = katastrofa). Tenhle sprej tedy taky nefunguje stoprocentně. Měl, tuším, vlasy uhladit a dodat jim lesk - to tedy ani náhodou. Ale na rozčesávání je úžasný.





Většinou se mi při česání po umytí zacuchají vlasy tak v polovině délky - a konec. Ale když nanesu tento sprej přímo na ty zacuchané části, najednou jimi hřeben projíždí skoro bez problémů.

Takže pro ty z vás, které při česání trpíte jako zvířata (jako já) a pak z hřebenu vytahujete hromadu vytržených vlasů: zkuste tohle. Uhlazených a lesklých vlasů se nejspíš nedočkáte, ale ohledně rozčesávání je to fakt zázrak. Doporučuje 10 z 10 vašich vyrvaných vlasů :-)

A taky to celkem hezky voní.

13. srpna 2014

Rezenze - Stephen King: Prokletí Salemu

Mám pro vás něco jako recenzi na další knihu od Stephena Kinga. Jeho horory mám prostě nejradši.



Jde o titul Prokletí Salemu. Převážně se děj odehrává v americkém městečku Salem's Lot, což je zkrácenina názvu Jerusalem's Lot. Kniha začíná popisem cestování muže a chlapce. Není jasné, proč zrovna tihle dva cestují spolu, ale začne se ukazovat, že je spojuje nějaký děsivý zážitek - něco příšerného, co se odehrálo právě v Salem's Lotu, čehož byli oba svědky, a na co se nedá jen tak zapomenout. Podle přetištěné zprávy z novin mělo být město za podivných okolností opuštěno svými obyvateli. Většina z nich není k nalezení. A ti, které se podařilo najít, odmítají (nebo nejsou schopni) o městečku mluvit.

Pak už se začíná odvíjet příběh, líčení události, které tomu všemu předcházely. Hlavní postavou je spisovatel Ben Mears, který ve městě vyrůstal. Zažil tu v dětství poněkud traumatickou příhodu s jedním oběšencem, a to v Marstenově domě, který stojí na kopci nad městem. Ben se chce se svým traumatem vyrovnat a najmout si Marstenův dům. Ten už je ale obsazený.

V domě dřív bydleli starší manželé - Marstenovi. Hubert Marsten ale zabil svou ženu a sám se oběsil. Dům od té doby chátral a nikdo ho neobýval. Vstoupit do něj, to bylo mezi místními kluky považováno za důkaz odvahy. Teď ho ale obývají noví, podivní majitelé.

Kniha se soustředí na různé obyvatele města, krátce vypráví jejich příběhy a popisuje jejich život. To je zajímavé oživení a při tak krátkých příbězích se ani nemáte šanci nudit. Horší je, že se ve všech těch jménech a životech začete brzy ztrácet. A když autor určité jméno s naprostou samozřejmostí použije znovu, je čtenář občas nucen se o pár kapitol vrátit a připomenout si, jestli šlo o pomocníka na statku, hlídače hřbitova či ředitele školního autobusu. Postupně se totiž King vrátí snad úplně ke všem a popíše, jak to s nimi dopadlo. Většinou tedy se všemi stejně.

V městečku se začnou dít podivné věci. Nejprve je unesen malý chlapec. Pak se postupně u několika lidí projeví zvláštní nemoc. Cítí se slabí, nejraději by celý den prospali a vadí jím sluneční světlo. Další zvláštností jsou u nic dvě skvrnky na krku.

Ben Mears zjistí, že to všechno mají na svědomí noví obyvatelé Marstenova domu. Celé městečko se měni před očima. Den ode dne se v něm za denního světla pohybuje stále méně obyvatel. A v noci se dějí hrůzné věci. Ben se rozhodne, že s několika svými přáteli zbaví Salem's Lot tohoto prokletí...

Nevím, jak to King dělá, ale zatím na mě z jeho knih skoro vždycky dýchala taková americká pohoda. Malá městečka, kde se všichni znají. V podstatě bezstarostnost. Žádný stres. King také umí skvěle napínat čtenáře a udržet jeho pozornost. Mnohastránkový román tak přečtete rychle a s chutí. Přesto jsem asi v tomto případě čekala, že se budu bát trochu víc.

Takže: tuto knihu určitě milovníkům hororového čtení doporučuji. Ale pokud se chcete bát opravdu hodně moc (třeba i vany v koupelně), přečtěte si od Kinga radši Osvícení :-)


27. července 2014

L'Oréal Pure Zone

Tento čisticí gel od L'Oréal Paris jsem už spotřebovala (jako jeden z mála přípravků na pleť), tak vám můžu s čistým svědomím říct, jak funguje :-)

Hloubkově čisticí gel L'Oréal Pure Zone slibuje, že vyčistí póry, a to pomocí kartáčku CleanPod, který je součástí balení. Dá se z tuby jednoduše vyjmout a vzadu má přísavku, takže ho můžete mít trvale připláclý na dlaždici třeba ve sprše či u umyvadla. Nebo ho zase vmáčknout zpět do prohlubně v tubě (to jsem dělala já). Gel obsahuje 2% koncentraci kyseliny salicylové. Má zmatnit pleť, bojovat proti černým tečkám a pupínkům. Údajně právě díky kartáčku odstraní více nečistot než jiné čisticí gely.

Nemusíte se bát, že by byl kartáček "osahaný", když stál spolu s tubou v regálu drogerie - jak vidíte na první fotce, přes kartáček je přetažena folie. Když je neporušená, můžete být v klidu.



Na druhé fotce je vidět, jakou má kartáček přísavku a jak je do tuby zasazen.


Když se řekne kartáček, nepředstavujte si kartáček na zuby. Tak drastické to není. Jde o měkký gumový kartáček s jemnými, měkkými gumovými výstupky. Jeho používání není nijak nepříjemné, spíš naopak. Kartáček taky pomůže s napěněním gelu. Bohužel mě nenapadlo vyfotit samotný kartáček, než jsem ho začala používat, a pak už trochu změnil barvu (po vzoru make-upu, který odstraňoval), takže by to nebylo ono... Ale n první fotce je struktura kartáčku docela dobře vidět přess fólii.

Gel jsem vždy nanášela přímo na kartáček, přidala trochu vody a pak hurá na pleť. Gel v kartáčku dobře pění a na kartáčku pak úplně vidíte ten odstraněný make-up. Jak jsem říkala, čištění pomocí kartáčku je příjemné a máte pocit, že jste ty nečistoty a zbytky make-upu fakt dostali ven. Spláchnout z obličeje jde gel dobře. Docela výrazně voní, což je podle mě u produktů na obličej spíš na škodu. A jedno důležité upozornění - až začnete gel smývat, zavřete oči a neotevírejte je, dokud gel pořádně nesmyjete. Když se dostane do očí, je to docela masakr...

A teď k účinkům. S gelem jsem byla opravdu spokojená - během jeho používání se mi viditelně zlepšila pleť. Na druhou stranu mě ale nezbavil černých teček. Ani zmatnění jsem nepozorovala. Asi nemůžu chtít všechno...

Tak trochu si myslím, že velkou zásluhu na zlepšení pleti má právě kartáček. Jak jsem psala na začátku, díky kartáčku by měl gel odstraňovat více nečistot než jiné gely. Napadá mě tedy, jestli by nestačilo jenom koupit podobný kartáček zvlášť a použít k němu jakýkoli jiný gel. Ale třeba by to nefungovalo. Používat jen samotný gel Pure Zone bez kartáčku jsem nezkoušela, takže to nemohu potvrdit.

Momentálně používám čisticí gel od Alverde (protože mám tak nějak pocit, že produkty s přírodním složením mi vyhovují), ale myslím, že jsem L'Oréal Pure Zone neměla v ruce naposledy.

A jsem tu zas

Ozýám se po celkem dlouhé době. Měla jsem toho v posledních měsících hodně: práce, škola, diplomka, státnice. A tak teď píšu jako (poměrně) čerstvá magistra :-)
S celkem pohodovým životem částečně pracující studentky (teda poslední dobou to pohoda vůbec nebyla) je tedy konec a od září mě čeká práce na plný úvazek. Zjistila jsem, že většina mých přátel ze školy si studium prodlužuje, takže budou studovat ještě tak půl roku nebo rok. Svým způsobem jim závidím, ale na druhou stranu jsem ráda, že už mám ten kolotoč s psaním dipomky a učením se na státnice za sebou... Nestíhala jsem vůbec nic. Po práci jsem se hned vrhala na diplomku a věnovala jí většinou i víkendy. Její rozsah tomu pak odpovídal, krácení bylo poměrně bolestivé... Ale já prostě měla pocit, že je to všechno důležité, takže jsem to tam prostě musela napsat :-)

Mám teď doma spoustu kosmetiky (potřebuju víc místa!), něco mám dokonce i nafocené, jenom na to psaní nějak nebyl čas. Snad to teď bude lepší :-)

Andrea

27. března 2014

Tak jsem si konečně pořídila něco od L'ambre

Opět jsem nakupovala... Zajímavé - na dlouhé vybírání kosmetiky v e-shopu mám hromadu času (ano, říká se tomu prokrastinace a praktikuju to v pauzách mezi psaním diplomky, takže cca po každých pěti řádcích). Na testování, focení a psaní recenzí už tolik ne :-)

Tentokrát jsem si objednala převážně dekorativní kosmetiku od L'ambre. Plum mě ve svém článku nalákala na tónovací krém. A pak už to jelo. Jé, tekuté stíny, že bych je zkusila? No a taky sypké stíny bych potřebovala, z paletky Sleek už jsem ty nejlepší barvy skoro vyštětečkovala... A co zkusit nějaký dražší lak na nehty?

No, nakonec z toho byl nákup za šestnáct stovek. Ale tak člověk si občas musí udělat radost :-)


Takže: vlevo nahoře máme dvoje tekuté stíny, pod nimi onen zásadní tónovací krém a vlevo od něj lak na nehty. Uprostřed je pleťová maska, pod ní sypké stíny, no a úplně vpravo pudr (což už asi poznal každý, kdo umí číst :-).

Obaly jsou trošku neobvyklé. Pro mě už je to na hranici kýče (té zlaté je až moc a paní na tónováku vypadá jako trochu podivný příklad secese), ale tak nevybírala jsem podle obalů... Zásadní je obsah. A navíc, když se to vyndá z těch blýskavých krabiček, dá se to. Uvidíte ;-)

Zatím jsem zkoušela tónovací krém, pudr a sypké stíny. Na pudr a tónovák si ještě musím udělat názor (tj. potřebuju toho vyplácat víc), ale v těch sypkých stínech mám jasno po prvním použití: zklamání a zděšení (to obzvlášť po prvním tahu štětcem). Teda možná jsem jen zhýčkáná Sleekem. Snad ty tekuté budou lepší...

11. února 2014

Recenze - Stephen King: Mrtví se někdy vracejí

Měla jsem zkouškové období, takže co byste řekli, že jsem dělala? Místo učení a psaní seminárek jsem si četla. Tak dobře, četba vyplňovala pauzy mezi učením a psaním seminárek. Ovšem ty pauzy byly občas delší než úseky učení... Ale přejděmě k věci, tedy ke knize.

V městské knihovně jsem pátrala po nějakém zajímavém čtení a po delší době zabrousila do regálu, kde se vždy schovávají knihy Stephena Kinga. Věděla jsem, že ve zkouškovém nebudu mít moc času a Kingovy knihy bývají dost vydatné, ale podařilo se mi najít jednu docela malou. Slabší knížečku s paperbackovou vazbou. Knížka není románem, ale obsahuje jednotlivé povídky. Pro čtení mezi učením ideální.



Hned na začátek bych vás ráda upozornila, abyste se rozhodně nedívali na anotaci na zadní straně knihy, pokud se vám dostane do ruky stejné vydaní jako mně. Anotace u jiných knih většinou přináší jen lehké náznaky příběhu a rozhodně neprozrazuje nic, co by vám mohlo naznačit, jak to všechno dopadne - a zkazit požitek ze čtení. Tahle anotace byla výjimkou. Je to spoiler jako blázen, a to skoro ke všem povídkám. Věnuje každé povídce pár slov, která vám ale většinou dokážou dokonale vyzradit to, co vědět nechcete. Nejde tak úplně o prozrazení konce povídky, ale ono je vám to pak skoro jasné. Zjistíte, v čem bude ta děsivost. Jenže to je přesně to, co se u Kingových knih nesmí stát. Podle mého názoru stojí jeho příběhy z velké míry na momentu překvapení, na tom, že prostě něco nečekáte, a najednou se vám po přečtení jediné věty doširoka rozevřou oči a zapomenete dýchat. Nebo přichází postupné mrazení v zádech, kdy už tušíte, co by se tak mohlo dít, ale pořád si nemůžete být jistí. Víte, o čem mluvím, že? No, tak po přečtení anotace všechny tyhle pocity zmizí. Prostě už budete tušit, jakým směrem se příběh ubírá, protože to zásadní už vám vykecali na zadní straně knihy. Je to k vzteku. Celkem dost. Kvůli nějaké dost stupidně napsané anotaci byl můj požitek ze čtení hodně zkažený.

Přestávám se vztekat (ale fakt tu anotaci nečtěte) a přecházím k obsahu knihy. Spoiler nebude, nebojte se.

Jak jsem psala výše, kniha je souborem několika víceméně hororvých nebo alespoň trochu děsivých či napínavých povídek. Objevují se v nich jak nadpřirozené jevy (mé oblíbené), tak i prostá děsivost lidské povahy a lidského jednání. Každá povídka je úplně jiná, což je dobře. Ale při četní dvou, tří povídek hned za sebou může být občas problém se přeorientovat na úplně jiné prostředí. Jestli tohle nemáte rádi, zvolte jinou Kingovu knihu - nějaký román (doporučuji Osvícení).

Povídka Noční směna se odehrává v poněkud depresivním prostředí staré továrny. Zpočátku se děj trochu táhne, nastane zmatek ve všech těch jménech a pracovních pozicích. Ale pak přijdou noční směny v podobě vyklízení staré továrny a začne to být zajímavější.

Povídka Šroťák se mi opravdu líbila. Byla správně Kingovsky děsivá a připomněla mi právě román Osvícení. Dala vyniknout Kingovu umění popsat s chladným odstupem něco, co byste na vlastní oči nikdy vidět nechtěli. Přinesla kombinaci zcela realitsických kulis velké automatické prádelny a zároveň podivných jevů.

Bojiště. Tuhle povídku jsem tak úplně nepochopila. Tedy, nepochopila jsem její smysl a do celého souboru mi moc nezapadala. Třeba si najde své fanoušky, ale nesplnila má očekávání hororové nebo alespoň trochu děsivé povídky. Byla spíš absurdní.

Od povídky Mrtví se někdy vracejí jsem si slibovala hodně. Při čtení jejího názvu (který dal jméno celé knize) mě příjemně zamrazilo. Opět jsem čekala něco trochu děsivějšího. Šlo spíš o thriller, takové psycho, tedy alespoň pro hlavního hrdinu.

Římsa. Tato povídka patří mezi ty napínavé a King v ní naplno předvedl své schopnosti detailního popisu prostředí, ale i pocitů a dokonce také povětrnostních podmínek. Budete napnutí jako kšandy, ale vyděšení určitě ne.

Přichází povídka s názvem Nekuřáci. Tady nejde o žádné nadpřirozené bytosti, démony nebo duchy, ale o nebezpečné hrátky s lidským životem a s psychikou člověka. Možná po jejím přečtení popřemýšlíte o tom, že přestanete kouřit. A pokud nekouříte, tak nejspíš nezačnete. Mimoto si možná také budete více prohlížet všechny ty podivné, moderní honosné budovy, u nichž vlastně ani nevíte, jaké firmy v nich sídlí.

Povídka Poslední příčka žebříku opět nenabízí žádné duchy a běsy pocházející z jiného světa. Dá se o ní říct, že je nostalgická, napínavá a pak také depresivní. Možná vás ale na konci trochu zamrazí, až si to všechno uvědomíte.

Na dobrou noc. Tohle je naprosto skvělá povídka. Malé městečko v kraji, kde lišky dávají dobrou noc, sněhová vánice, skoro prázdná hospoda a nedaleko tajemné, opuštěné městečko, kam se v noci nikdo neodváží, ale dva hlavní hrdinové budou muset. Tuhle povídku bych si užila úplně nejvíc ze všech, kdyby... Kdyby někdo, kdo u toho asi fakt nepřemýšlel, nenapsal do anotace jak to dopadne.

Úroveň i děsivost povídek se liší, ale tak to asi má být. Já bych uvítala samé povídky typu Na dobrou noc, Šroťák nebo možná i Nekuřáci. Takhle si ale troufám tvrdit, že díky rozmanitosti povídek se každému musí zalíbit alespoň nějaká z nich. Tuto knihu si určitě přečtěte a nenechte se odradit trochu nudným začátkem. Jo a nečtěte tu anotaci!